Jaký je...

Labradorský retriever je bezpochybně jedno z celosvětově nejoblíbenějších plemen. Může za to jeho nekomplikovaná extrovertní povaha, láska k lidem i přátelský vztah k ostatním psům. Jeho "will to please", tedy snaha za každou cenu se zavděčit svému pánovi, je pověstná. Chyby, které by u jiných plemen narušily vztah pána a psa nebo by se musely jejich následky dlouho odstraňovat, labrador pomine s mávnutím packy a hned odpustí. S chutí se vrhá do každé zábavy a dobrodružství, které mu jeho majitel přichystá. I proto je labrador vhodný jako první pes pro začínající kynology.

Přesto však ani labradorský retriever není vhodný pro každého. V první řadě je nutné si uvědomit, že se jedná o původní lovecké plemeno, které bylo vyšlechtěno pro práci. I když není bezpodmínečně nutné se s labradorem věnovat lovecké kynologii, je rozhodně potřeba ho zaměstnat, a to jak fyzicky, tak psychicky. Klidná odpolední procházka podél bloku paneláků mu rozhodně stačit nebude. Zejména mladí labradoři jsou plní energie a temperamentu, a pokud jim neumožní jejich majitelé tuto energii ventilovat, najdou si vlastní způsoby, které však jejich pánům bývají dost k nelibosti :-)

Ačkoli labradoři patří mezi lehce vychovatelná plemena, rozhodně to neznamená, že jsou samovychovatelní, jak si bohužel mnozí myslí. I oni potřebují důslednou výchovu a výcvik a vysvětlení pravidel k pohodovému společnému soužití. Vzhledem k jejich snaze zavděčit se, se rádi učí novým věcem, jsou snadno motivovatelní a pokud svému majiteli rozumí a chápou, co je po nich vyžadováno, nebývá jejich výchova a základní výcvik problémem. Je potřeba si uvědomit, že labrador je poměrně těžký pes (v dospělosti mívají mezi 30 a 40 kg), a tak zvládnutý a poslušný pes je prvotním předpokladem pro oboustranně spokojený život. Labradoři nemívají obecně problémy s jinými psy, opět je však třeba si uvědomit, že zvlášť psi samci mohou během puberty v návalu testosteronu zkoušet, zda by nemohli jiným psím klukům šéfovat. Je na jejich majiteli, aby měl dostatečnou autoritu jim vysvětlit, že "tudy cesta nevede". Pak si dají rychle domluvit a je možné se celý život potkávat s jinými psy a trávit s nimi spokojeně dlouhé chvíle bez obav z případných rvaček.

Labradoři jsou plemenem s velkou potřebou úzkého vztahu se svojí smečkou, svým člověkem. Proto jsem přesvědčená, že labrador nepatří do kotce, ani na zahradu k domu. Samozřejmě pokud je na zahradě v době nepřítomnosti majitele a po jeho příchodu může s ním do domu, bude pes spokojený, stejně tak pokud je celý den v přítomnosti člověka a na noc jde ven. Ale labrador odkázaný na kontakt s majitelem pouze během doby krmení, případně jedné, byť každodenní, procházky, bude strádat. Naopak labrador v bytě s každodenním vyžitím, během kterého může vyventilovat svojí energii a žijící v těsném kontaktu se svým člověkem, bude maximálně spokojený a bude tak moci ukázat všechno krásné, co jeho povaha nabízí. A právě pro tu povahu mu člověk odpustí i ty hromady chlupů, co po něm v bytě zůstanou :-)