Lovecký výcvik a práce s labradorem

Labradorský retriever je lovecké plemeno, které bylo vyšlechtěno k práci po ráně, tedy k aportování drobné zvěře. Ačkoli správný labrador se bude nadšeně se svým majitelem věnovat téměř jakékoli aktivitě, "lovečinu" má prostě v krvi a je to zkrátka pro něj to pravé. Není krásnějšího pohledu než na labradora, který s nadšením letí pro aport, labradora hledajícího s neutuchajícím elánem střelenou zvěř nebo labradora připomínajícího rozjeté torpédo při plavbě za střelenou kachnou :-)

Já sama se se svými labradory věnuji loveckému výcviku a lovecké praxi, byli to právě labradoři, kteří mne přivedli k myslivosti a do kurzu myslivosti, který ze mne udělal "oficiálně" myslivce. Ačkoli původně byli labradoři šlechtění pouze k aportování, já osobně si na nich cením jejich univerzálnost. Se stejnou chutí aportují veškerou zvěř, ať se již jedná o kachny, bažanty, zajíce nebo lišky, jako se stejnou chutí chodí na naháňky na černou a vysokou zvěř. Výborné výsledky mají i v dosledech. Vzhledem k tomu, že jsou lovecky vedeni od malička, jsou ostří na škodnou zvěř. Domácí zvířata přitom tolerují, bez problémů je můžu vzít ke slepicím, ovečkám.....

Pokud se chce člověk s labradorem věnovat loveckému výcviku, je vhodné tímto směrem psa vést od malička, ale to neznamená, že nemůže začít až s mladým nebo dospělým psem. Labradoři mají tzv. vrozený aport, tedy vrozenou vlohu pro přinášení zvěře, kterou je však potřeba vhodným způsobem od štěněte podporovat, jinak se z přinašeče lehce může stát odnašeč a náprava takového chování pak nějakou dobu trvá :-) Občas se setkávám s tvrzením, že někdo má labradora, který nemá o aportování žádný zájem. Samozřejmě výjimka existovat může (ale takový pes by pak neměl figurovat v chovu, jednou z podmínek chovnosti je proto i složení OVVR nebo lovecké zkoušky s aportem), většinou však bývá chyba na straně majitele. Před pár roky se takto u mne objevila paní s pětiletým labradořím klukem, který prý nikdy neaportoval a ona chtěla zkusit, jestli by to přeci jen nějak nešlo, protože místní myslivci se jich poťouchle ptali,kdy už s nimi pes konečně vyrazí na hon. Po půl roce spolupráce, kdy panička musela zapracovat hlavně na sobě, pejsek složil zkoušky vloh a následující rok pak podzimní zkoušky :-) Takže začít není nikdy pozdě, jen člověk musí chtít učit hlavně sebe :-)

Základní zkouškou pro retrievry je OVVR - Ověření vrozených vlastností retrieverů. Tato zkouška by měla prověřit, zda má daný jedinec vlastnosti typické pro své plemeno, je jednou z podmínek chovnosti. Po absolvování této zkoušky (stejně jako u zkoušek vloh) nezískává pes ještě loveckou upotřebitelnost, ale lze jí považovat za jakýsi pomyslný odrazový můstek k dalším zkouškám. Těch je v lovecké kynologii celá řada, kromě zmíněných zkoušek vloh to jsou podzimní zkoušky, speciální zkoušky z vodních prací, lesní zkoušky, barvářské zkoušky, všestranné zkoušky, zkoušky přinášení retrieverů...

Pokud je člověk začátečník a s pejskem by chtěl tímto směrem pracovat, doporučuji si najít někoho zkušeného, kdo mu s výcvikem poradí a vyhne se tak případným chybám, které mohou vyžadovat velké úsilí k nápravě. Ve velkých městech existují speciální cvičáky pro retrievry, pořádají se výcvikové tábory i víkendy, možností je celá řada. Pokud jste z okolí Železného Brodu, Semil, Turnova a máte retrievra, se kterým byste se chtěli lovecké kynologii věnovat, klidně se ozvěte, ráda poradím i já :-)