Svatováclavský pohár retrieverů - Aliza ze Strakovské myslivny celkový vítěz!

Svatováclavský pohár retrieverů 2016

Lesní zkoušky - I.cena, res. CACT

Podzimní zkoušky - I. cena, res. CACT

Celkový vítěz Svatováclavského poháru!

Svatováclavský pohár retrieverů se koná vždy na přelomu září a října a patří mezi nejprestižnější zkoušky, zároveň jsou to jediné zkoušky KCHLS skládající se z lesních a podzimních zkoušek. Zkoušky pořádají naši kamarádi Jarda a Maruška Machovi v krásném prostředím rovinatých lesů u Staré Boleslavi a podle mě patří k nejhezčím zkouškám u nás. I proto se snažím jich každoročně zúčastnit, jiné lesní klubové zkoušky v naší dojezdnosti ani nejsou. Takže jsme vyrazily s Baruškou i letos, přestože s rozpačitými pocity, protože Bára v týdnu před pohárem teprve přestala hárat, a když jsem s ní při hárání zkusila cvičit, byl to opravdu výbuch. Holt hormonům člověk neporučí :-))) Opět se ale ukázalo to,co tvrdím dávno, chodí-li v tréninku pes bez chyby, na zkoušce se vždycky něco pokazí, kazí-li pes při cvičení téměř vše, na zkoušce se pak tváří,že jinak,než výborně, to ani neumí :-)))

Na zkouškách startuje vždy 18 psů, dvě skupiny v sobotu absolvují LZ a jedna PZ, v neděli se pak vymění. Ráno v sobotu tedy proběhlo rozlosování a bylo jasné, že my budeme v sobotu vykonávat disciplíny lesních zkoušek a v neděli nás čekají podzimky. Dopoledne naše skupiny nastupovala na disciplíny z pomyslného "malého" lesa, odpoledne pak na práci před barvou a královskou disciplínu,barvu. Začaly jsme úspěšně, vlečku se srstnatou v lese měla Barunka hotovou ve velice rychlém čase, zpátky se vracela cvalem a já si přeci jen oddychla,že je vidět, že háravé hormony už přestaly pracovat. Následovalo vyhledávání, pro nás disciplína méně příjemná, protože zkušená Barča už moc dobře pozná,jestli jde zkouškově a v prostoru žádná zvěř není, nebo je to opravdu a pak maká jak fretka. Naštěstí si v lese našla alespoň pár stromů a pařezů, kde byly starší otěry od srnčí zvěře, takže se rozhýbala, s výslednou známkou 3 jsem byla spokojená. Dohledávku srstnaté pak provedla v nejkratším čase, když houštinou doslova proletěla, bez ztráty kytičky absolvovala i odložení a vodění, a dopoledne bylo úspěšně za námi. Po výborném obědě jsme se pak přesunuly na "velký" les. Na nás padl hned první los, takže jsme začínaly. Následování předvedla Baruška krásné a mohly jsme jít na barvu. Barva je Báry parádní disciplína, ale byla to právě barva,kterou jsem v době jejího hárání zkusila a byla to katastrofa, tak jsem čekala,co bude. Bára ale nezklamala,zalehla do řemenu a jela jak namydlený blesk rovnou až ke kusu. Dostaly jsme tedy "vynadáno" za příliš rychlé tempo, což jsem čekala, ale jinak i pochvalu za nádhernou přesnou a chuťovou práci a mě spadl balvan ze srdce. Po odzkoušení všech psů nás už čekal jen přesun na základnu a společné odzkoušení klidů na stanovišti a lesní zkoušky byly za námi.

V neděli jsme vyrazily skládat podzimní zkoušky. Naše skupina začínala vlečkou se srstnatou a ukázalo se,že vlečky na louce zalité celonočním lijákem nebudou pro psy úplně jednoduché. Baruška ale nezaváhala a vystřihla jí,jak jsem u ní zvyklá, a ani nad promočeným králíkem se nepozastavila. Trojku jsme dostaly na markingu, který Bára přepálila a musela se ke kusu vracet a kousek ho dohledat, vodění bez problémů za čtyři. Odpoledne jsme začínaly dohledávkou pernaté zvěře, kde neměl žádný pes problém a dohledávky byly velice rychlé. Pak následovalo opět obávané vyhledávání. Pro nás bylo velké štěstí,že na kraji louky,kde probíhalo, byl remíz, kde byla zcela určitě zalehlá zvěř. Bára nasávala s vysokým nosem a oči jí jen zářily. Takže na vyhledávání vyrazila ve vysokém tempu, až jsem jí musela brzdit,aby nechodila příliš daleko,chodila si pro vítr a byla radost se na ní dívat. Až ke konci už bylo vidět,že si ověřila,že zvěř je opravdu jen v remízu a nikoli na louce a začala v tempu polevovat, naštěstí ale to už byl konec časového limitu a za předvedenou práci dostala známku čtyři. Smůlu si pak vybrala na vlečce pernaté, když předvedla naprosto přesnou práci, při návratu ale vdechla peří a začala se dusit a dávit. Pro jistotu jsem tedy přidala povel k přinešení, nechtěla jsem nic riskovat, což znamenalo bod dolů a tedy známku tři. I rozhodčím to bylo líto,protože feně se opravdu nedalo nic vyčítat, ale to už se někdy stává. Kachna z vody už zas byla ukázková i s Barčiným efektním nástupem na vodu ve formě placáku a ponoření celého psa :-)))) A podzimky byly za námi.

Věděla jsem,že Bára je jedním z mála psů (a nakonec se ukázalo,že opravdu jediným), který dokončil oboje zkoušky v první ceně, ale vzhledem k tomu,že pro celkové umístění na poháru se sčítá umístění v obou zkouškách bez ohledu na ceny, jsem jen předpokládala,že se umístíme hezky, na vítězství jsem ale nepomýšlela. V tom mě ještě utvrdili nejmenovaní kamarádi,organizátoři a rozhodčí, kteří mi jen tak mimo řeč sdělili,že té vlečky je fakt škoda,že nebýt toho zaskočeného peříčka,mohli jsme vyhrát. O to větší šok pro mě byl, když vrchní rozhodčí vyhlásil jako celkového vítěze Svatováclavského poháru Barušku! Převzít nádherný pohár z rukou svatého Václava, který tuto trofej na svém bílém koni každý rok přiváží, pak byl opět krásný zážitek plný radosti a hrdosti.

Zkoušky byly jako každý rok perfektně zorganizované, všechno klapalo, rozhodčí posuzovali spravedlivě, ale přísně,jak se na tento typ zkoušek sluší, kuchyně výborná, úžasné zázemí....zkrátka samá superlativa. Snad jen ten nedělní déšť mohl ještě pár hodin počkat:-)))) Baruška opět předvedla, jak moc jí baví pracovat a jak si drží stabilní výkonnost, s její prací jsem byla nadmíru spokojená. Svatováclavského poháru jsme se společně zúčastnily třikrát a Barunka ho dvakrát vyhrála a jednou se umístila na krásném třetím místě, vždy došla LZ i PZ v první ceně. Jsem na ní moc pyšná,protože právě schopnost vyhledávat, nosit všechny druhy zvěře a zároveň spolehlivě dosledovávat spárkatou zvěř je vlastnost, která dělá labradora univerzálním pomocníkem a já si jí moc cením.

Tak příští rok opět naviděnou, tentokrát již v předpokládaném jiném složení :-)