KVZPR - Pohár prezidenta RK - Růženka je šampion práce a obě holky mají "U"

Klubové všestranné zkoušky přinášení retrieverů - Pohár prezidenta RK

Queen Rose by Queen´s Joy - I. cena, res. CACT, Nejlepší pole

Adélka Lovcovo srdce - II. cena

Pohár prezidenta RK nově začala organizovat Jarmilka Pokorná a navíc v pro nás poměrně dobře dojezdných Chudeřicích, a tak jsem se rozhodla poprvé zkusit štěstí i na vrcholových zkouškách RK. Původně jsem nahlásila pouze Růženku, protože loni se na podzim rozhárala, a tak jsem všestranky nestihly, a nechtěla jsem riskovat i letos něco podobného (navíc na všestrankách člověk vylítne jak nic, a tak jsem chtěla jet alespoň na dvoje). Po úspěšných ZPR jsem navíc nahlásila i Adélku s tím, že za zkoušku nic nedáme. To jsem ovšem netušila, jaké extrémní horko nám příroda nachystá, a jak si díky tomu sáhneme všichni na dno. V počasí, kdy veterináři doporučovali nevenčit vůbec přes den a všechny aktivity dělat v šest ráno nebo v osm večer, jsme tedy vyrazily na dva dny na nejtěžší zkoušky, jaké jsme si mohly vybrat :-))) 

V sobotu jsme na nástup v osm hodin už všichni nastupovali v tílkách a bylo jasné, že předpovědi vyjdou do puntíku. Vyosovala jsem nám losy číslo šest a osm a bylo jasné, že nás čeká v sobotu voda a pekelné pole,  v neděli les a jako poslední disciplínu budeme mít barvu, takže pokud přežijeme, budou to nervy až do konce. Všichni účastníci začínali obávanými klidy na stanovišti v lese. Bohužel už tady startovní pole přišlo o dva účastníky, když jeden zlaťák a jeden scoťáček měli zkouškovou smůlu a z leče na ně vyběhlo srnčí a zajíc. Ani mě nebylo dobře po těle, obě holky navolno, a když jsem slyšela píšťalky, zatmívalo se mi před očima. Nicméně naštěstí holky rozruch ustály a padly první čtyřky. Jako další disciplína, již v naší skupince, nás čekalo vyhledávání, které se naštěstí dělalo v lese a ne na rozpáleném strništi. To obě holky předvedly moc pěkné a s pochvalou od rozhodčích z chuťové práce jsme tak začaly moc hezky. V dopolední skupině nás ještě čekala vlečka pernaté, handling dvou kachen a dohledávka kachny v rákosí. Adélka vyfasovala jednu trojku na vlečce, Růženka trojku z dohledávky kachny, moc se snažila, ale vítr jí nepomohl ani trošku, takže na čas už to bylo za tři. To už teploty stoupaly ke čtyřicítce a bylo jasné, že odpolední rozpálené "pole" bude pro psy maximálně obtížné. Holky se ale moc snažily, to jak jsou vyčerpané se projevilo nejen u nich hlavně na rychlosti návratu s kusem, psi už se vraceli rychlejším krokem, běžet tryskem tam i zpět, na to už síly opravdu nebyly. Na poslední disciplíně, dohledávce srstnaté a pernaté si také jedinou slabou chvilku vybrala Adélka,kusy sice rychle našla, ale bylo na ní vidět, že už nemůže a rozmýšlí se, zda, nebo spíš jak, je vůbec přinést. Dobře po těle mi přitom nebylo, opravdu mě napadlo, že se na to vybodne a půjde tam, kam směřovaly její oči - do stínu, ale nakonec se vybičovala a kusy donesla. Sice z toho byly pomocné dvojky z přinášení, ale vzhledem k tomu, že při ostatních aportech po celé dva dny nezaváhala ani trochu, ve výsledcích z toho byly krásné velké trojky. V neděli jsme dopoledne nastupovaly na malý les. Ačkoli ráno se obloha tvářila sympaticky zataženě, na čtverec už jsme zase šly se sluníčkem nad hlavou. Na čtverci v sobotu vypadly dva pejsci, a tak jsem si říkala, jak to holky asi dají. Samotný čtverec nebyl tak těžký, ale ze začátku v něm bylo husté ostružiní, a to musel pes překonat, aby se dostal do části, kde byla pohozená zvěř. Obě holky to zvládly, i když v polovičním tempu, než jsem u nich zvyklá, ta únava z předešlého dne na nich byla opravdu znát, ale věděly, co mají dělat, a ukázaly to. Následující vodění bylo bezproblémové, a tak jsme se přesunuly do vedlejšího lesa na vlečky srstnaté. Adélka za čtyři, Růženka také, i když mi připravila menší kolaps, když se při návratu rozhodla obejít houštinu ze strany, kde stála korona a auta. Všichni ztichly a hypnotizovaly Růženku pohledem, ať nechodí k nim,ale zahne do lesa, kde jsem já :-)))) Naštěstí si holka vzpomněla,že odtamtud jsem jí nevysílala a ladně to stačila ke mě a rozhodčímu a v pořádku předala :-))) Odložení bez problému. No a pak nás čekalo to nejtěžší, barva. Samozřejmě jsem si vytáhla hned tu první, a tak jsem po následování Růžence natáhla barvářský obojek a šlo se na to. A holka moje nezklamala, zalehla do řemenu a šla naprosto přesně jak paní profesorka, bez ohledu na horku, sucho, únavu a vyčerpání, a najednou jsme byly u kusu. Rozhodčí nešetřily chválou a superlativy a já byla nepředstavitelně pyšná. Po návratu jsem losovala,kdo půjde na barvu dál, a jsem klikař, hned jsem vylosovala Adélku. Ještě jsem lapala po dechu a už jsem zase musela vyrazit. Adélka šla krásně až po lože, poslední třetina barvy vedla ale přes hustou houštinu a začal foukat vítr směrem od lomu, Adélka to špatně vyhodnotila a dvakrát sešla. U kusu jsem byla připravená vyslechnout si kritiku, přeci jen ještě není vychozená a moc barev nešla. O to víc mě překvapilo, jak začali oba rozhodčí fenu chválit a vyzdvihovat její práci. Jak řekli, odtroubit nás museli, protože zkušební řád jasně mluví o tom,kolik kroků smí pes sejít od barvy, nicméně fena celou dobu věděla,co dělá, a kdyby byla navolno v praxi, obešla by houštinu a ke kusu došla z druhé strany, kde byl položen. Prý jsou si stoprocentně jistí, že by je ke kusu dovedla, že je na ní ohromně vidět chuť pracovat a lovecká chytrost, se kterou chodí. A kdyby měly v reálné praxi zavolat psa na dosled, u obou mých fen by se nebáli na ně spolehnout. No,co víc si člověk může přát. Takže barva Adélku shodila do druhé ceny, ale byl to přesně ten okamžik, kdy i po spadnutí do nižší ceny je člověk neskutečně pyšný a spokojený. 

No, a bylo hotovo, bylo jasné, že obě holčičky došly svoje první životní všestranky, Růženka dokonce s jednou trojkou z dohledávky kachny a s jednou pomocnou za poslušnost v lese, Adélka v ceně druhé. Bylo jasné, že vítězem se stane polský labrador, který je veden na barvě jako oznamovač, což znamená velký bodový rozdíl oproti ostatním. V první ceně pak šel ještě jeden labrador, a tak nám nezbývalo než čekat, jak to celé bodově vyjde. A povedlo se, titul res. CACT a celkově třetí místo obsadila Růženka, čímž splnila podmínky pro udělení titulu český šampion práce. Navíc dostala ještě ocenění za nejlepší práci na poli, čehož si v tomto extrémním počasí cením o to víc. Vzhledem k tomu, že už je českým šampionem krásy, stává se tak také Dual šampionkou. Adélka došla v druhé ceně na celkově desátém místě. Zkoušky dokončilo 14 psů, v první ceně 5, v druhé také 5 a 4 pejskové došli v ceně třetí. Nutno dodat, že všichni mají můj hlubokosklon, protože v těchto extrémních podmínkách to opravdu dělali pro nás a z radosti k práci. Obdiv mají i všichni, kdo se podíleli na zorganizování zkoušek a mají zásluhu na tom, že se vše povedlo. A v neposlední řadě samozřejmě i rozhodčí, kteří museli absolvovat disciplíny se všemi psy a možnost se schovat do stínu měli ještě menší než my ostatní.