Lovecká sezóna je za námi

Konec ledna pro nás znamená konec lovecké sezóny. V únoru nás ještě čekají dva malé hony na orebice, ale už teď je na čase malá rekapitulace.

Celkem jsme se zúčastnily 63 loveckých akcí, absolvovaly jsme i rekordní šňůru 9 honů za sebou. Nejvíce honů samozřejmě spadalo do naší domovské bažantnice Ploužnice, ale účastnily jsme se i honů v bažantnici Luhy, a dále v mnoha mysliveckých sdruženích. Prim tak logicky hráli bažanti, ale holky měly možnost pracovat i na kachnách, zajících a černé zvěři. S jednou výjimkou jsme letos odmítly nabídky na naháňky na zvěř černou, přiznám se, že strach z Aujezskyho nemoci je veliký, a do budoucna chci proto kontakt holek s černou zvěří minimalizovat. Přesto i letos holky předvedly, že na prasatech pracovat umí, a pomohly ulovit několik černých rytířů na štěpánském honu.

Největší radost jsem letos měla z Barušky. Skoro v devíti letech ukázala, že zdaleka nepatří do starého železa, a svojí vitalitou, elánem a temperamentem předčí mnohdy psy o mnoho let mladší. Moc si přeju, aby jí zdraví vydrželo a mohla se účastnit honů i příští sezónu.

Růženka předváděla opět výbornou práci, temperament a ovladatelnost. Dvakrát letos "složila" zkoušky z norování, jednou si došla pro křídlovaného kohouta do nory po nutrii v břehu řeky (a ty dvě minuty, než se objevila, a místní už chtěli běžet pro lopaty, byly sakra dlouhé), jednou vynorovala postřeleného zajíce z kanalizační trubky. Prostě když je někde postřelená zvěř, nic není pro Růženku nemožné :-)))

Také Adélka je už paní profesorka, obzvláštní specialistka na daleké křídlované bažanty, nebo na stopy bažantů pěšáků. Čím nepřestává udivovat nejen mě, je její vloha pro vystavování, postupování a ustalování. Opravdu jsem zvědavá, jestli tuto vlohu předá v budoucnu u svým dětem.

Tak teď si dáme chvíli odpočinek a pak znovu do práce. A to hlavně s Bertičkou, cíl je jasný, získat loveckou upotřebitelnost, a na příští loveckou sezónu mít o člena více :-)))