Mezinárodní soutěž retrieverů 2015

Poslední srpnový víkend jsme se s Baruškou zúčastnili MSR 2015, což jsou nejvyšší zkoušky pro retrievry, na které se nominují psi podle výsledků všestranných zkoušek v předešlém roce.

Jak shrnout tyto zkoušky -obrovská euforie,totální pocit zklamání a nakonec jen obrovská hrdost a pýcha na svého psa.

V sobotu ráno proběhlo rozslování a bylo jasné, že nás s losem č. 17 čekají první den disciplíny velkého a malého lesa. Po přejezdu na stanoviště jsem si vtipně vylosovala jedničku, takže jsme byli první, kdo nastoupil na následování a disciplínu označovanou jako královskou, na barvu. Baruška předvedla, že práce na pobarvené stopě je něco, co jí opravdu baví a vedla mě naprosto přesně a spolehlivě od prvního kroku až ke kusu. Moc mě potěšilo zhodnocení od rozhodčích, kteří její práci ohodnotili jako temperamentní chu´tovou a bezchybnou. Jeden z rozhodčích, shodou okolností chovatel labradorů doslova řekl, že takto si představuje práci psa na barvě. A to jsem ještě netušila,že barvu za 4 dojdou jen tři psi a kromě Barušky i tito dva budou mít za barvu sníženou známku z radosti k práci. Z naší skupiny jsme nakonec z velkého lesa odjížděli jako přeživší jen dva, zbylým dvoum pejskům se právě barva stala osudnou.V tu dobu už se k nám donesly hrůzostrašné zvěsti z druhé "lesní" skupiny, dál pokračuje jen jedna fena, všichni ostatní vypadli na obávaném čtverci - dohledávce dvou kusů srstnaté. Smůlu pak odpoledne dovršila jediná fena, které se čtverec podařil, vypadla na barvě.

Na odpolední disciplíny jsme tak nastupovali doslova na hraně kolapsu, takové nervy jsem snad ještě neměla. První disciplínu, odložení, jsme zvládli bez ztráty bodu, stejně jako naše flatí parťačka ze skupiny, na řadu přišel čtverec. Když flatka nedohledala, málem mě omývali a měla jsem sto chutí se někde zahrabat. To jsem ještě nevěděla, že mi Baruška připraví jeden z nejhezčích zážitků ze zkoušek, jaké jsem kdy zažila. Vybrala jsem si místo zhruba uprostřed čtverce a vyslala Báru dopředu, po pár krocích jsem jí už neviděla a mohla jsem tak jen čekat. Zavřela jsem oči a modlila se ke všem loveckým patronům,aby to vyšlo. S prvním kusem byla Barunka zpátky ani ne v minutě, trochu mě povzbudilo,že donesla první ten kus, který před ní flatka nedohledala. Poslala jsem jí zpátky a opět se jen modlila. Zhruba po další minutě jsem slyšela, že se Baruška začíná přibližovat, podle dýchání bylo ale jasné, že kus nemá, tak jsem jen dala povel "hledej dál" a zase neslyšla nic. A pak najednou velký lomoz, rvaní se přes křoví, a čubina vylézá zpět jiným místem, s kusem v mordě, předsedá, předává.... a za mnou se ozývá potlesk, potlesk od rozhodčích, vrchního rozhodčího, korony...válím se na zemi s čubinou, v očích slzy štěstí a stále tomu nemůžu uvěřit....čas pět minut a známka čtyři. Pak už nás čeká jen bezproblémová vlečka a je hotovo.

Bohužel nás ještě čekala Barunky silná disciplína, klidy na stanovišti, disciplína, která nám tentokrát přinesla obrovskou smůlu. Jako vždy jsem Báru odložila u nohy na volno a zcela bez nervozity čekala,že vše proběhne jako vždy. Bohužel v leči se zvedl zajíc a vedlejší pes vyběhl za ním a k mému zděšení ho nahnal doslova čubině pod mordu. Ta po něm logicky vyskočila, hned se sice stáhla a pod povelem u nohy zůstala, nicméně lépe než za dvě to už být nemohlo. I rozhodčí z toho byli smutní, několik mi jich přišlo říct, že aby v takové situaci temperamentní pes nezdrhnul je něco úžasného, leč řády hovoří jednoznačně.... a já měla poprvé na zkouškách v očích slzy zklamání, to jsme si vážně po tom úžasném výkonu nezaloužili. Až večer po opadnutí prvního smutku jsem si uvědomila, že můžu být ráda, že to dopadlo, jak dopadlo, a pokračujeme.

V neděli byl velice veselý už samotný nástup, první půlka pole téměř plná, ve druhé osamoceně já s Baruškou :-) Vzhledem k tomu, jak dopadla sobota, jsem si užila neděli s individuální péčí - na disciplíny s námi chodili čtyři rozhodčí, dva střelci, fotograf a korona. Pan fotograf byl vůbec vtipný, když stále nemohl pochopit, že opravdu na vodu a pole jde jen jediný pes za celý den :-))) Jako první disciplína nás čekal handling dvou kusů na vodě. Už při příchodu jsem si všimla, že na hladině plave kus dřeva, který docela věrně napodobuje kachnu. Samozřejmě druhá kačena vhozená už před Baruškou neomylně spadla kus před něj. Dávám povel, Barča si doplave pro kachnu, vrací se, správně předává. Směřuju jí na druhý kus, který ale není z břehu vidět, Barča vlítne do vody a tam se samozřejmě ladně směřuju na ono poleno. Písknu, Bára se na první hvizd otáčí, ukazuju jí doprava, ihned zaznamenává druhou kachnu a plave pro ní. Po předávce tedy čeká, že teď se konečně půjde pro tu třetí, ale to už má smůlu :-))) Rozhodčí nešetří chválou, nakonec se kus dřeva stal základem našeho velkého úspěchu, protože se jim moc líbilo, že fena předvedla dokonalou ovladatelnost a handling. Následovalo vodění, to má Baruška dobré,ale takhle krásně ho snad nepředvedla nikdy, jak pravil rozhodčí, my jsme ani nedýchali, jak nádherně šla. Vlečku pernaté předvedla také ukázkově a čekala nás poslední disciplína z "vody", dohledávka kachny, ze které jsem měla velké obavy, když jsem se předešlý den dozvěděla, jak vypadá. Aby pes vůbec došel do rákosu, kde měl dohledávat, musel ho vůdce dostat ze hluboký přítokový potok u rybníka, který pes musel přeplavat, ve chvíli, kdy se tak stalo a pes byl na druhém břehu, už nemohl vůdce dát žádný povel. Vyslala jsem tedy Barušku s povelem "dopředu hledej" a k mému překvapení nezaváhala a nezačala lítat v trávě u břehu, ale opravdu rovnou hupsla do vody a plavala. Na druhé straně se zastavila a ohlídla se na mě, bylo evidentní, že čeká povel hledej. Málem jsem si oči vykroutila, jak jsem jí hynotizovala, zdálo se mi to jako věčnost, ale rozhodčí říkal,že to byla vteřina :-) Když se žádného povelu nedočkala, obrátila se s vysokým nosem k rákosu, zavětřila a hupsla dovnitř. V následující vteřině se pak zas objevila, už s kachnou v mordě, přeplavala zpátky, vzorně odevzdala a mě spadl obrovský kámen ze srdce. Rozhodčí nešetřili chválou, i když konstatovali, že se to od nás očekávalo od předešlého dne :-))) No, já tak přesvědčená nebyla :-)))

Po návratu na základnu jsme se chvíli občerstvili a pokračovali na disciplíny pole, teplota se zvyšovala a já to chtěla mít co nejdřív za sebou. Začínali jsme naváděním na dva kusy pernaté, ty vyšvihla perfektně, takže další dvě čtyřky. Následovalo vyhledávání, tady už byla na Barušce znát únava z rychlého sledu disciplín za sebou a nemělo takovou šťávu, jak si rozhodčí představovali, a já jí ke všemu odpískávala od rákosu, kam prý ověřovat stopy jít mohla, takže dostala jedinou trojku. Chuť si spravila hne na následující dohledávce dvou kusů, kterou předvedla v rekordním čase, a když s přehldem zvládla i marking, bylo jasné, že jsme MSR úspěšně došli, kromě smolné dvojky z klidů s nádhernými známkami.

Celkově se Barunka umístila na nádherném třetím místě, dostala ocenění za nejlepší vodu a bodově na tom byla lépe než celkový vítěz. Jsem na ní neskutečně hrdá, tak perfektně snad ještě nikdy nepracovala a tolik chvály z nejpovolanějších úst mě doslova dojalo. Bohužel nám chyběl ten pověstný kousek štěstí, snad nám tedy bude dopřáno jindy a jinde :-)