Severočeské derby retrieverů

Berta Lovcovo srdce, PZ i SVP III. cena, 8. místo

Po týdnu jsme se opět vypravily s Bertičkou na zkoušky, tentokrát na Severočeské derby. Předpovědi počasí hrozily tropickým počasím a bohužel se vyplnily, oba dva dny bylo na poli i v rákosu 45 stupňů a horko bylo opravdu vražedné. V sobotu jsme nastoupily na podzimní zkoušky. Začínaly jsme vlečkou srstnaté, voděním, pokračovaly vlečkou pernaté a dohledávkou. Všechny disciplíny šla Berta ve čtyřkách a pracovala moc hezky. Stejně si vedla i na slídění. Pak následoval marking a pád do třetí ceny. Marking se tentokrát dělal v porostu tak vysokém, že Berta při své menší velikosti neviděla místo dopadu zvěře (a panička si to bohužel neuvědomila a feně to neusnadnila), tudíž se rychle z aportu v terénu stalo slídění s dohledávkou. Musím říct, že chyba to Berty nebyla, a tak jsem byla ráda, že celou situaci ještě zvládla a zvěř našla a přinesla. Takže limitní známka jedna a třetí cena. Druhý den nás čekaly speciálky z vodní práce. První disciplínou byly klidy na stanovišti a tam mi Berta udělala obrovskou radost. Hned s prvním výstřelem vedlejší labradorka vyběhla do vody, přičemž u toho přeskočila ležící Bertu, a tu toho jí ještě kopla do hlavy. Do toho ob dvě místa začal kňučet pes a neskončil celou disciplínu. Berta to ale ustála a zůstala naprosto klidná, je to šikula. Bohužel nás hned následující disciplína opět shodila do třetí ceny. Slídění v rákosu se provádělo v rákosu, který byl spíše než rákosem, polem kopřiv vyšších než Berta, a to se jí opravdu nelíbilo a pracovat v něm nechtěla. Za mě to bylo dost nevhodně vybrané místo, dál byl rákos normální, nicméně podmínky měli všichni stejné, a řadě psů kopřivy nevadily. Prostě slídění v rákosu, kopřivách atd. si musí Bertička našprtat a naučit, jinak to nepůjde. Je to trochu princezna a do porostu, který je jí nepříjemný, prostě nechce. Každopádně následovalo vodění, handling na dvě kachny a marking, který se tentokrát dělal v "normálním" porostu, takže vše za čtyři. A pak dohledávka, z tohoto stanoviště se k nám nesly špatné zvěsti, které se potvrdily. Dohledávka se dělala uprostřed hustého rákosu a pes se musel opravu snažit a jít rovně, přesně bylo vidět vychozené psy, kteří vědí, o čem to je, a šli tam a zpět (i když i někteří mazáci měli výrazné problémy) a začátečníky, kteří se s disciplínou prali. My nastupovali jako poslední a málem to pro nás byla konečná. Berta se opravdu snažila, ale dvoudenní únava, 45 stupňů a nulový vítr udělal z dohledávky opravdu peklo. Upřímně jsem si několikrát říkala,že to nemůžeme dát, a že se čubina už na to vybodne. Několikrát to vzala do vody, několikrát na mě volal rozhodčí, že je moc daleko, prostě ačkoli slídění z rákosu měla za jedna, tady slídila deset minut a nechtěla to vzdát. Nakonec kachnu přinesla v čase 9:57 (limit deset minut) a já musela pomyslně smeknout, ukázala,že když chce, i v tom rákose nakonec pracovat umí :-)))) Ačkoli jsme oba dva dny došly ve třetích cenách, bylo to tentokrát vítězství. Druhý den vypadávali i ostřílení mazáci, psi byli tak unavení, že prostě odmítli pracovat, dvouletá nezkušená Bertička to nakonec dala. Celé derby, tedy obě dvě zkoušky, dokončilo pouhých osm psů.