ZPR Číměř

Zkoušky přinášení retrieverů - Cácorka Lovcovo srdce, 3.cena

Ne,na vrcholové klubové zkoušky se s ročním puberťákem opravdu nejezdí,jenže...už na začátku roku,když padl konečný verdikt, že Bertičky zkoušková kariéra je následkem úrazu definitivně ukončená, jsem nahlášené zkoušky nechala přepsat na Cácorku s tím, že uvidíme, jak půjde cvičení. Cácorce vše šlo, jenže přišly rozřezané a sešívané packy, zhnisaná noha následkem zabodlé osiny a já postupně vše "lehčí" rušila a nakonec byla ráda, že jsme před háráním stihly alespoň ovvr. No a pak mi došlo, že tak první nahlášené zkoušky jsou dvoudenní ZPR. Jenže v Číměři jsme nikdy nechyběly, jsou to jedny z mých nejoblíbenějších zkoušek, kam jezdíme v partě, takže i společenská událost, zkrátka jsem si řekla,že to zkusíme a při nejhorším to bude pro Cácorku zkušenost.

Cácorka byla v pátek po příjezdu na ubytování jak v jiříkově vidění, sama bez smečky ještě nikdy nebyla, a všechno tak pro ní bylo nové. Nicméně v sobotu ráno jsme nastoupily a ona si vedla naprosto bravůrně. V sobotu nás na základě losu čekala dohledávka kachny v rákosí, marking, navádění na dvě kachny, vodění, odložení a společné klidy na stanovišti. I když na práci Cácorky byla občas nezkušenost vidět (tam kde vychozený pes jde tam a zpět, holčička prohledala půlku lesa i rákosu apod.), celou sobotu absolvovala bez ztráty kytičky a odešla všechny disciplíny se známkou čtyři. Vypadala vesele a spokojeně, že psychika dostává zabrat jsem si uvědomila až večer,kdy jsem naší pažravku krmila z ruky,aby něco sežrala. V neděli dopoledne nás čekal handling na poli a vlečka pernaté. Handling zvládla krásně, jeden kus za čtyři, jeden za tři (trochu ze rozslídila,když kus hned po písknutí dohledávky hned nenašla). Vlečka pernaté probíhala za velice těžkých podmínek, silný nárazový vítr, který se ještě točil, dal zabrat i zkušeným mazákům. Cácorka ale vlečku vypracovala stylem profesorky a dostala obrovskou pochvalu. A čekal nás les a poslední dvě disciplíny. Nejdřív jsme šly na dohledávku dvou kusů ve čtverci v lese. Tu v tréninku dělala s prstem v nose, na zkouškách se však právě tato disciplína stala tou osudnou. Už při přejezdu v autě Cácora usnula, vypla, při příchodu na stanoviště se rozhodla, že přítomná paní rozhodčí je bubák největší a štěkala na ní. Pro první kus došla ještě rychle, byť bez její temperamentní energie,ale pak přišel totální zásek, nemohla jsem jí dostat od nohy,stále se otáčela na králíka,kterého už donesla, a který ležel u "bubáků" rozhodčích, povrkávala a poštěkávala, prostě mimino už toho mělo dost a vypnulo. Takže známka jedna a samozřejmě snížené známky z radosti k práci a z poslušnosti. Čekala nás ještě poslední disciplína, vlečka srstnaté, a já měla obavy,že to už prostě Cácorka nedá. Na chvíli jsem jí vytáhla s míčkem,trochu jsme si pohrály, zablbly a šly na to. Holčička zmobilizovala poslední síly a vlečku vyfikla opět za 4.

První zkoušky, k tomu dvoudenní, první pobyt o samotě bez dalšího člena smečky, Cácorka šlapala jak hodinky, a závěrečný kiks jí nemůžu vyčítat. Za oba dva dny pokazila jen jednu disciplínu, v jejím věku klobouk dolů. Za rok přijedeme znovu, a věřím, že cenu opravíme. Jsem na Cácorku moc pyšná.